V pátek jsem byla jako na trní a v myšlenkách se studentkou, kterou jsem celé léto připravovala ke státnicím z finštiny. A v neděli mi zlomila srdce zpráva, že jí zkouška jen o několik málo bodů unikla. Viděla jsem totiž, jaký kus práce a posun za 2,5 měsíce udělala, jak v mluveném projevu rozkvetla a zorientovala se v záludnostech pokročilé finštiny. Ne vždycky se náročnou metu podaří splnit hned napoprvé, důležité je to nevzdat, neztratit nadhled – přesně jako bojovnice Petra. Tenhle potlesk je pro ni.👏🏻👏🏻👏🏻
Mimochodem, ten blog, který Petře přivodil pár příjemných chvil, vznikl po podobném „debaklu“. V nakladatelství Host mi nabídli překlad a já skákala radostí do stropu, strašně jsem pro ně totiž toužila překládat. Jenže před podpisem smlouvy si vyžádali ještě jednu ukázku překladu, a když jsem ji poslala, nabídku odvolali. Nelíbil se jim příliš knižní jazyk, mému textu prý chyběla lehkost. Taky mi to tehdy zlomilo srdce, ale pak jsem si řekla, že se tu lehkost zkusím nějak naučit. A začala jsem psát blog Ema mele. Pár lidí jsem jím pobavila. A v Hostu mi za několik týdnů vyjde už druhý překlad.
Aneb jak zpívá má milovaná Vypsaná fixa, která teda s lehkostí na rozdíl od finštiny nemá sebemenší problém: „Dno je dobrý na to, aby sis prohlíd.“
Petře přeju, ať se od toho dna odrazí až do hvězdných výšin, kde se jako liščí ocas mihotá revontulet – polární záře.