Na jedné společenské akci za mnou přišel fanoušek mého manžela a s téměř nábožnou úctou se mě zeptal: A dává ti Matej někdy číst svoje články ještě předtím, než je publikuje? Uvažovala jsem tehdy, jestli na něj naférovku vybalit: Jo, f-u-r-t, a většinou chce, abych mu to proškrtala a vymyslela závěrečnou pointu. Nakonec jsem ale svoje ego zkrotila a jen zdvořile přitakala.
Pravdou je, že mě vždycky bavilo vymýšlet slogany, poslední věty článků, předměty newsletterů, názvy blogových příspěvků i písniček (jo, ty jsem fakt psávala, ale není pro lidstvo žádná škoda, že jsem tuto činnost již vyvíjeti přestala).No stalo se přesně to, co se stát muselo. Všem se to začalo plést. Seš teda Finština online nebo Finština na každý pád? No, víš, jsem sice všude jako Finština online, ale ve skutečnosti…
Takže jsem to teda po (jen o) trochu delším než půlminutovém přemýšlení rozsekla. Na sítích budu jen jako ta Finština online a Finština na každý pád se bude jmenovat můj newsletter. Plést se vám to tudíž bude už jen trochu.
Jste rádi? (Jo, tohle přesně byla ta geniální poslední věta, kterou vymýšlím nejradši.)
